Halltenův svět

Fantasy world

Fantasy World – WoW server

Pokec pro všechny

Návštevní kniha

-.-.-.-.-.-

Prolog

tak je totu na přání petra:-) Jinak neni to dokončení, pač na to navazuje první kapitola

 Je Silvestr, konec roku 2007. Na malém náměstí, v malé městě, slavilo několik desítek mladých lidí. Po celé obloze byli nádherné obrazce. Červená, modrá, zelená, ty všechny se vyjímali na obloze. S každou vypuštěnou rachejtlí se  po okolí rozlehl dunivý zvuk. K tomu bylo široko daleko slyšet bujaré veselí. Několik lidí vykřikovalo slova z neznámého jazyku, který vytvořili po požití alkoholu. Radost z nového roku, z alkoholu, z přátel, sdíleli všichni. Na každém obličeji byl vidět úsměv.

 Celé to pozorovala osoba v černém plášti ze shora z kopce, strážce. Osoba byla nakloněna na jednu stranu, aby nepřepadla, byla opřená o skvostný  meč. Bez hnutí tam stála několik minut, než se narovnala a naposledy si to přeměřila jedním dlouhým pohledem. Pak se rozplynula. Prostě z ničeho nic zmizela.

 

 Uprostřed temného mýtiny v temném lese stál malý kostelík, který působil, že je velice starý.. Kostelík měl tvar kvádru. Prkna byla do konstrukce připevněna hřebíky. Ze střechy vyčnívala malá věžička, která byla celá poškrábaná od ostrých drápů. Přes dubové dveře vedlo pět velkých rýh a nespočet malých.

 Před kostelem se zjevila ta samá postava, která si prohlížela náměstíčko. Strážce šel pomalu, jistým krokem ke dveřím, které se před ním sami otevřeli. Vešel do kostelíka, který byl osvětlený pěti malými okny. Čtyři okna byla skoro celá zabedněna.. Strážce si stoupl do louče světla, které procházelo přes páté nezabedněné okno. Elegantně si klekl do světla, před oltář  „Pane je to to  město, které jsme viděl ve snu. Uprostřed něj je několik desítek lidí. Podle mě zaútočí tam“ řekl.

„Ano, ano myslel jsem si to. Budeš muset odkrýt pravdu. Po dlouhé době se strážci zapojí do války. Postavíš se jim sám, když bude nejhůře pošleš si pro pomoc přes prsten. Za každou cenu musíš to město zachránit“ ozvalo se z plamene, který hořel na svíci.

„Ano pane!“ řekl strážce a rozplynul se.

 

Bylo asi ¾ hodiny po půlnoci, když se okolo města zjevilo několik lidí. Každý se vydal k jinému domu. Každý začal vyhánět vyděšené občany na náměstí. Několik rodičů se tvářilo znechuceně, když spatřili své ratolesti. Všechny obyvatele zahnali do úzkého kruhu aby se nemohly pohybovat. Jeden z nezvaných návštěvníků města vykročil k rukojmím a začal přenášet slova ze zapomenutého jazyku. Když po pár minutách dopověděl, zjevila se kolem hloučku lidí namodralá mlha, která se začala zužovat směrem k pravé straně. Když už byla jen kolem tří adolescentů. Zmizela. Zrušil jí poslední žijící strážce, který šel pomalým krokem ke svým nepřátelům.

„Jaké překvapení sám Aélm“ vykřikl vedoucí této výpravy.

„také tě zdravím Daphe“ promluvil strážce “odejdi a nechám vás žít.“

„Ty mě nedokážeš zabít!“ vykřikl kluzkým hlasem Daph „Mě učil sám pán, znám věci o kterých se tě nemůže ani snít!“

„Nepřijmul  si, tvá chyba. Ale vy tu chybu nemusíte opakovat“ otočil se k jeho vojákům „odejděte od něho a budete žít“

Mezi vojáky to zašumělo. Chtěli by odejít, ale co pak jejich rodiny? Ty budou hnáni sílou krále, dokud nebudou dostiženi. Nikdo nepřišel ke strážci

„Vaše chyba“ zvolal strážce a rozeběhl se proti nim. Při cestě vyndal svůj meč. Jediným skokem překonal sedm metrů, zbývající vzdálenost mezi ním a královy šermíři. Zvukem se nesl zvuk železa. Meče se střetávali. Štíty praskali pod náporem strážcova meče. Muži umítali. Strážce se nezastavil, pořád rubal do nepřátel. Při boji používal akrobatické kousky. Přehazoval si meč z jedné ruky do druhé. Zabíjel rychle, bezbolestně. Neměl to rád, ale zvykl si. Když nezbil a žádný protivník, až na Dapha, který celý masakr pozoroval z povzdálí s krutým úsměvem na rtech, zastavil a odechl si.

„Zhoršil jsi se“ zkonstatoval Daph „býval si lepší“

„to sice jo, ale pořád jsem lepší nežli ty“ promluvil Aélm hlasem, v které nebylo znát vyčerpání.

Místo odpovědi se Daph rozeběhl na svého kdysi nejlepšího přítele.

Tento souboj byl nádherný. Bylo vidět, že i když každý bojuje jiným stylem jsou si rovni. Aélm trpělivě odvracel údery a dával ty své. Zato Daph bojoval s nedbalou elegancí. Jeho švihy byli zaoblené. Dával prostor, takže si každý nezkušený šermíř myslel, že stačí jediný úder a je po něm. Ale nebylo tomu tak tento estetický styl byl založený na spekulaci a odvaze. I když byl Aélm výborným šermířem, Daphovy se rovnat nemohl. Ten ho po poslední výměně odhodil několik metrů daleko. Aélm pochopil, že je strážce nad jeho síly. Proto se dotkl talismanu na krku a zavolal své přátele.

Poslední komentáře
13.01.2008 14:41:56: zajimavy zacateksmiley${1}
29.12.2007 19:18:02: A proč by to nešlo?
21.12.2007 11:48:10: hmm to asi nepujdesmiley${1}
20.12.2007 22:19:44: Začíná to zajímavě, tak přihoď i další kapitolku, ať vím, co bude dál...=oD
 
Znám to, ale nevím o tom nic