Halltenův svět

Fantasy world

Fantasy World – WoW server

Pokec pro všechny

Návštevní kniha

Harry Potter život je někdy pes

1. kapitola- Azkaban

Upozornění, ti z vás co mají slabí žaludek to nečtěte!!!!!!!!!!

chci se omluvit že sem dlouho nic nepřidal, ale ted sem byl 10dní na moravě, a tam sem neměl comp a natož net. Takže se omlouvam, a tuto kapitolku věnuju všem co nademnou nezlomili hůl, a chtějí abych pokračoval ve psaní.

Minystrovy gorily byli velice podobní Crabbemu a Goylovi. Ramenatí tupí poskoci, kteří splní každé přání. Nešetrně zvedli Harryho ze země a odvědli ho z davu, který se na něj zhnuseně díval. Sem tam dokonce zaslechl něco jako "já říkal že je divný", "vždyt je to maniak"…..

Sice se velice divil, ale dokázali se s nám přemístit. Toto přemístení bylo sand ještě horší než obvykle. Mladý Potter pocítil něco, jako kdyby ho někdo strkal hadicí. Nemohl se pohnout, nemohl dýchat, prostě hrůza.

Po chvíli, která se mu zdála být nekonečná, se objevili na útesu, o který se tříštili mohutné vlny. Kosek od nich stála zřícenina. Kdysi to mohl být veliký a nádherný hrad, v kterém se nádherně žilo. Ale nyní stál nejspíš už jen díky kouzlům. Vysoké věžě, tak vysoké, že by ani nejostřejší oko nedohlédlo na vrchol, lemovali hradbu. Hradbu černou jako sama noc. Uprostřed hradby vystupovala železná brána. Na rezavé bráně byl náky výkres, ale z této dálky a přes déšť, který byl hrozný, na nej nemohl zaostřit.

Gorily dlouho nestáli a vypravili se se svým zajatcem k bráně. Už stáli jen kousek od ní a Harrymu se podařilo zaostřit. Na bráně byl obraz vězně, který byl připoután železnými pouty. Byl velice zranění. Šaty, nebo spíš zakrvácený cár hadru, který měl na sobe. Zrovna přetínal bič. Byl to hrozný pohled. Harrymu se udělalo zle, a jen se divi že ze sebe nevihodil jídlo, které se mu klimbalo v žaludku.

Než se stačil spartovat, už byli v malém sálů. Slyšel nářek, výkřiky, ale i prosby a nadávky. Byl tu hrozný hluk. Hluk nahánějící husí kůži. Ale to už k němu přistupovali, netvoři vysávající štěstí. Přilétávali rychle, jako kdyby se těšili na další oběť.

"Odveďteho do žaláře číslo 1" pověděl mozkomorům strážný. Sotva to dořekl už se otošil a odešel i se svým kolegou. Najednou se mozkomoři nadechli a on si už jen pamatoval jak slyší jeho matku prosit o život, o svůj život.

"Severusi…prosím, SIRIUSI!!!, NENÍ MRTVÝ!!!!, on se vrátil, Fedrák Igory je mrtvý, je mrtvý, Lili vem Harryho a uteč, Harryho ne vem si mě, Néééééé, Ale tvoje matka zemřít nemusela… snažila se tě zachránit...pokud nechceš, aby zemřela nadarmo" ty to myšlenky jako kdyby byli jediné co měl, jen tyto mu vířily v hlavě.

Ale najednou to přestalo, cítil prázdnotu. Nádherný pocit, ale ten něco narušovalo. Něco ho pálilo. Pomalu otevíral oči. Ale to, co uviděl bylo hrozné. Obrovská krysa mu hryzala do ruky, z které vystřikoval prou krve. Všiml si že mu chybí kousek prostředníčku a celý malíček. Instinktivně škubl rukou. Krysa odletěla několik metrů za něj. Dopadla k nohám mrtvoly. Pomalu rozkládající se mrtvola vysela na železných poutech. Smrděla na celé kolo.

Harryho popadl amok, stočil se do klubíčka, a vyvázl myslí ze svého těla. Byl psychicky mimo.

Seděl tam takhle už pěknou chvíli, když k němu přiletěla sova. 5erná sova s rudýma očima.

Upustila do jeho klína rudou obálku, na které byla pečeť v podobě lepky obtočené hadem.

Pomalu otevřel dopis v které stálo.

Harry

Tobě jako mému největšímu nepříteli, dávám dárek. Je to tato cela, v které po dlouhou dobu přebýval tvůj kmotr Black. Doufám že se ti můj dárek líbí.

Dědic Salazara Zmijozela,

Lord Voldemord

Harry si přečetl tento dopis a zhroutil by se se znova. Ale vzpoměl si na ty můry, které mu přivodil mozkomor. Vzpoměl si jak mu Voldemord říkal v prvním ročníku, že jeho matka zemřela nadarmo.

"Ne na darmo nezemřela" řekl si a začal přemýšlet jak od tud utéct. Věděl že Siriusovy se to povedlo proto že byl zvěromág. Musí být i jiný způsob. Co nejrychlejší způsob. Přemýšlel dlouho a to ho to napadlo prostě udělá díru ve zdi a uteče. Byl tu ale jeden problém a to že byl ve věži. Ale on se rozhodl to rysknout, udělá díru ze strany, na které je moře. Neotálel a začal hrabat. Vyndal první kámen, druhý kámen pochvičce další. Uběhlo několik hodin a vezdi byla díra s kterou se mohl protáhnout. Hned co prostrčil hlavu dírou, ovanul ho silný vítr. Koukl se dolů a uviděl rozbouřené moře. Když by vyskočil odsud jistě by pád nepřežil. Vždyť skok by měřil dobrých 30metrů. Ale mohl by kus slézt a až pak skočit. "Ale jak na to???" kladl si tuto otázku. Trklo ho to. Přišel k mrtvole a silou ji vyrval i s pouty ze stěny. Zahákl ji za díru a začal šplhat po poutech. Bylo to nechutné držet se pout, na kterých byla zaschlá krev. Slezl sotva metr a už nemohl. Začala ho opouštět síla. 4ím dál ho to více táhlo k zemi. "už to nevidržím" říkal si stále dokola. A také že nevidržel. Spadl. Byl už jen kousek nad zemí, když ho chytli ruce plné odporných strupů, mozkomorovy ruce. Pomalu se mu zavírali oči, a zase začínal slyšet nářek své matky.

Probudil se na zemi s kručícím žaludkem. Vedle něho stál muž s zežloutlými zuby a roztrhaným cárem hadru, který měl na sobě. Před ním byli další 3 muži a 2 ženy. Cítil chlad. Nelidský chlad, který mu nahlodával mysl.

"kde to jsem a co tu dělám???" zeptal se muže vedle sebe

"zde začíná trest, těch co chtěli utéct" odpověděl mu " za chvíli zažiješ muka chlapče…"

Ještě chtěl něco dodat, ale to ho přerušil ohromný nářek zepředu. Nářek se vztupnoval až pomalu utichl. Bylo ticho, mrtvolné ticho. Neopovažoval se ani dýchat.

Minuty ubíhali a jeho nervi byli čím dál více napnuté. Vždy když věděl že uslyší ten hrozný nářek, zavřel oči. Nechtěl vědět co se stalo ostatním lidem co sou tu s ním.

Už byl na řadě. Z nějaké chodby za zdí, přišel nějaký skřet. Byl jiný nežli ty teré znal, tento měl dlouhé drápy, a ještě delší zuby. Na zádech měl plášť , přez ramena ohromné železné chrániče s trny, a na sobě diravý hábit. Vypadal hrůzostrašně.

Nešetrně vzal Harryho za rameno a vláčel ho chodbo někam do nedohledna. Šli už 5 minut, když narazili na nějakou místustku. Sotva spatřil co v ní je, sebral všechny síly a snažil se utéct. Ale proti skřetu, který byl velice silný a navíc i odpočatý, neměl šanci.

Skřet ho postavil do Křesla. Uvázal mu ruce k opěradlům, a noha svázal k sobě pod křeslem, tak aby se nemohl hýbat.

Když byl Potter připevněn tak že se nemohl híbat, vzal kombinačky a začal mu lámat prsty. Začal na levé noze. Při každém pohybu, bylo slyšet křupnutí. Bylo vidět jak si to skřed vychutnává, pokaždé když dodělal prst, přišel k Harrymu a řekl "to máš za to že si kladl odpor pánu zla a zato že si se snažil utéct"

Zatímco se skřet bavil, prožíval Harry hroznou bolest. Bylo to horší jak kledba crutiatus.

Když skřet *dodělal* všechny prsty, sebral velikou okovanou palici a popošel k Harrymu. "Slavný Harry Pottere" řekl a ujeho zlé oči se koukali do zamlžených smaragdových Harryho očí "za minutku budeš bez zubů" a potomto prohlášení se rozesmál.

Harry sotva vnímal co mu skřet říká, ale všiml si že v rohu je pec v které tančí oheň. Dostal nápad. Upřeně se zadíval do plamenů a myslel na Fawkese, a snažil se mu poslat žádost o pomoc. Sice věděl že je bláhové doufat v něco tak zoufalého, ale věřil, že má aspoň naké štěstí. Když byla palice asi 20 centymetrů od Harryho hlavy, chytl ho Fawkes za rameno a přemístil se s ním. "Povedlo se" byla jeho poslední myšlenka než skolaboval.

Žádné komentáře
 
Znám to, ale nevím o tom nic