Halltenův svět

Fantasy world

Fantasy World – WoW server

Pokec pro všechny

Návštevní kniha

Harry Potter - smrt je jen začátek

5. kapitola

nic moc se v tute kapitole nedeje

 Byl tichý letní večer, ztichlou krajinou se neslo šumění moře, které naráželo do vysokých skal pod nedalekým útesem. Po temné obloze létali hejna ptáků, hlavně dravců, kteří se snažili ulovit nějaké jídlo.

 Od útesu se po okolí neslo několik hlasů, které poplašily menší stádo srnek, které se snažili napást. Těch několik hlasů vydávali divně oblečení lidé. Několik jich bylo v různě barevných hábitech, další byli oblečeni v Jeanech  a poslední postava byla oblečená v koženém oblečení. Vypadalo to že se přítomný lidé hádají. Všechny hlasy zněli buďto s nebo uplakaně, jen jeden byl klidný.

 Po dalších několika minutách hádky, vše utichlo.  Dvě postavy přišli k té v koženém oblečení. Na všech tváří byly rozeznat špatné pocity, zranění, tvářili se jako zvířata, zahnaná do rohu. Ty dva co k sobě přišli se objali, po několika vteřinách obětí  vyšel na obzoru měsíc a ozářil jejich tváře. Tváře dvou vyvolených, vyvolených smrtní, vyvolených osudem- tváře Harryho a Salazara.  V tom se ozvala třetí osoba, mluvila hlubokým příjemným hlasem, který zněl jakoby vycházel z jeskyně. Ať ten muž říkal cokoli, všechny to šokovalo, až na Harryho, Salazara a Roselin, která stála v pozadí. Náhle se něco zřítilo z oblohy, něco dopadlo na zem a rozvířilo prach. Když se prach usadil, protrhl ticho výkřik. Na zemi leželo něčí tělo.

Rowena se s hlasitým vyjeknutím probudila, celá zpocená se došourala do koupelny, kde si dala koupel. Musela přemýšlet o tom co se jí zdálo, byla to snad další vyze? Jak ona nenáviděla věštění! Vždy si svého daru vážila, ale poté kdy ve vidině viděla smrt svojí rodiny a nestihla jí zabránit, tento dar nenáviděla. Ono prožít dvakrát smrt všech svých blízkých, není nic hezkého. Musím si promluvit s Godrikem a Helgou, a to rychle

.,.,.,.,.,.,.,,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.

„Mám pro vás nabídku“ řekla upírka.

„Jakou?“ zeptali se dva vyvolení unisono.

„Jeden necromander, chcete li rathma, jmenoval se Zayl, stvořil mojí rasu. Dal nám jediný úkol a to aby jsme našli vás dva a pomohli vám“ řekla Roselin.

„A proč by to dělal? Co ho k tomu vedlo?“  zeptal se Salazar.

„Každý rahma, který nesejde z cesty, slouží rovnováze.“ Vykládala vyvoleným monotóním hlasem, který připomínal učence. „Slouží světu. Věří, že kdyby svět nebyl v rovnováze, ať by mělo větší váhu dobro nebo zlo, všechno by skončilo.“

Když skončila a otevřela oči, spatřila dvě zamyšlené tváře. Bylo jasné že ti dva, které měla najít a pomoc jim, vrtá hlavou proč ještě o necromanderech neslyšeli.  Po chvíli se Harry zeptal na otázku, která trápila i Salazara.

„A co máme udělat my?“

„Vy budete muset splnit několik věcí.  Nejprve oslabit zlo. Zlo, které se zde vyskytuje v několika stupních. Nejprve zabít dva hlavní představitele bezpráví. Poté napravit škodu, která tu po nich zůstala. A poté oslabit dobro, aby se svět ocitl v rovnováze.“ Když viděla v jejich očích otázku, odpověděla na ni „ZA toto celé nečekejte žádnou odměnu. Toto celé je vaše povinnost a vám by mělo stačit, že jste posloužili vyššímu dobru.“

Po tomto jejím “proslovu“ spatřila na jejich tváři určitou nelibost. Komu by se také líbilo, nasadit vlastní život, pro vyšší dobro? Asi nikomu.

 

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

 

Zatímco Roseline říkala vyvoleným o úkolech, které budou muset splnit pro vyšší dobro, v Rumunsku ve strašlivém hradu jménem Okoř (doufám,. Že nikomu nezkazím tu “skvělou“ píseňJ), pevnosti s masivními zdi, které byli postaveny z černého kamene, přiváděli tři zajatce k pánu tohoto sídla. Zajatci, dva muži a jedna žena, sotva vnímali cestu. Tyto elfy chytli na hranicích Transilvánie, kde hlídali hranice před Drákulou. Několik skřetů s pěticí obrů je chytili zrovna, když vysílali sokola se správou pro elfského krále. Cestu hradem vnímal jen černovlasí elf- Gtos, který už zažil několik mučení.

Gtosovo společníci se probudili zrovna, když je vedli dlouhou chodbou osvícenou řadou pochodní, umístěných na pravé straně. Na levé byli vystaveny vycpané hlavy různých tvorů. Několika kouzli z černé magie, dosáhl pán hradu toho efektu, že z nich pořád tekla krev.

 Na konci chodby byli velké honosné vrata. Obě křídla vrat byla vyrobena z pravé skřeťí oceli. Na pravé straně vrat byla vyobrazena pravá tvář vlkodlaka, na levé straně vrat byla vyobrazena levá tvář upíra.

  Když se s hlasitým zapráskáním vrata otevřela naskytl se jim pohled na tu nejhorší síň, kterou kdy viděli. Na konci síně bylo kostěné křeslo na malé vyvýšenině. Opěradla byla zakončena lidskými lebkami. U křesla byla z každé strany jedna socha. Zprava socha vlkodlaka stojící ho na zadních nohách. Vlkodlaka měl na sobě zbytky potrhaného hábitu, který vypadal jako by vál ve větru. Z leba byla socha vysokého upíra, který se znuděně opíral o velký obouruční meč. Upír byl oblečen v kamenném brnění, v kterém vedli žilky, kterými protékala krev.

 Všude po podlaze byly nevelké kanálky, kterými protékala rudá lidská krev. V rozích síně byli přikováni přeměnění vlkodlaci, které krev doháněla k šílenství. K tomu byli již několik dní bez jídla, takže byli smrtelní nepřátelé každého, který by se k nim přiblížil.  

 „Vítám vás mí hosté“ vykročila ze stínu postava oděná v temném hábitu. Muž mluvil tichým nepříjemným hlasem, po kterém měli tři elfové pocit, že přichází smrt.

„Nyní chci vědět co jste dělali na mích hranicích a co bylo v té zprávě co jste poslali tomu bastardovy“ pokračoval „samozřejmě počítám s tím, že mi nic nechcete říct. Proto sem si pro vás něco připravil. Přiveďte ho“ rozkázal ke strážím, které elfy do místnosti přivedli. Ty se uklonili a pozpátku odešli z místnosti.

Po několika dlouhých minutách, kdy zajatci museli snášet hladové pohledy vlčích mužů a žen, přišli stráže a přinesli sebou zkrváceného muže na nosítkách. Když ho spatřili zajatci okamžitě se k němu vrhly.  Starou elfštinou začali křičet, naříkat a žádat postavu aby se probrala. Pán tohoto sídla to celé sledoval s krutým úsměvem ve tváři.

„Nyní vidíte jak dopadl poslední žijící starší. Poslední elf, který pamatoval začátek tohoto světa. Nyní jste přišli o poslední ochránce vašeho území. Nyní mi řeknite co chci slyšet a já odpřísáhnu na jméno mích předků“, ukázal na kostěné křeslo. Tím naznačil čí jsou ty kosti, „že vás pustím a nyní na vás nezaútočím.“

Čekal, že když uvidí poslední ochránce ležet mrtvého na nosítkách tak se zhroutí. Oni se také zhroutili, ale stejně věděli, že nic nemůžou říci. Vždyť přísahali!

Drákula, pán Transilvánie, pán upírů a vlkodlaků začal ztrácet trpělivost. Po několika pro něj dlouhých minutách to nevydržel a rozkřikl se „ Dávám vám den. Když mi nic neřeknete, zaútočím na vaše území a srovnám ho se zemí! Máte jediný den! Odveďte je!“ rozkázal ještě strážím a usedl do kostěného křesla.  Když byl v místnosti sám otevřela lebka na pravé straně křesla ústa a řekla „dobře můj synu, ale neztrácej trpělivost. Brzy dosáhneš svého cíle.“

 

 
Poslední komentáře
17.02.2008 10:15:26: Pěěěěknýýýý :-D ale mohlo to být delší ;-)
15.02.2008 20:45:46: diky
14.02.2008 18:35:17: pekná kapitola, aj keď krátka. Potešila síce aj tak no dúfam, že ďalšia pribudne skôr a dlhšia. Diky...
 
Znám to, ale nevím o tom nic